Menu

Jak nevyhořet ve startupu?

Podle serveru StartupJobs.cz definují start-upy tři slova: smysluplný, rychlý a přátelský. Ačkoliv první a třetí z nich vyjadřují důvody, proč se do takové začínající společnosti přidat, druhé slovo může v ledaskom vyvolat osypky. A to i tehdy, když je považován za takzvaně mladého, dynamického a obecně perspektivního člena pracovního kolektivu.

Jak nevyhořet ve startupu?

Protože start-up je z definice firma na začátku života, nemá za sebou obvykle takové renomé jako zavedená společnost na trhu. Stejně tak se s ní nemůže měřit ani velikostí. Z toho nám vyplývá, že start-up musí vyvíjet větší úsilí, aby se na trhu udržel. A kdo tvoří start-up? Nejen jeho majitelé, ale i zaměstnanci.

Patříme-li ke šťastlivcům, kteří se hrdě hlásí k workoholismu a nepěstují žádné koníčky ani kaktusy, představa sedmdesátihodinového pracovního týdne nás nevyděsí. Na druhou stranu, pokud náš život kromě zaměstnání tvoří i dvou- nebo čtyřnohá rodina, pravidelné návštěvy muzeí nebo jen chvilky nicnedělání o samotě, nemáme příliš velký zájem o to, abychom týdně napracovali v průměru více než čtyřicet hodin.

Na třetí stranu, ne každý z nás má zájem nebo možnost pracovat v korporátu, na vlastní pěst nebo ve státním či neziskovém sektoru. Start-upy prostě lákají malým kolektivem a plochou strukturou, které by u velkého zaměstnavatele sotva fungovaly. A to i přesto, že, jak praví vtip ze světa podnikání, jedenáct z deseti start-upů zkrachuje.

Jak tedy ve start-upu přežít, ba co víc, užívat si svou práci? Přinášíme vám tipy, jak to v onom rychlém, přátelském a smysluplném prostředí zvládnout:

1. Před nástupem: Zjistěte si o start-upu co nejvíc informací.

Udělat si rešerši o potenciálním zaměstnavateli bychom samozřejmě měli bez ohledu na to, zdali se jedná o start-up, korporaci, nezisk nebo státní sféru. Jak se říká: Nekupuj zajíce v pytli. Jinak taky skončíme v pytli.

Pozornost bychom měli v první řadě věnovat náborovému inzerátu. Jestliže se v něm objevují formulace jako „požadujeme flexibilitu“, rozhodně se nebude jednat o práci, kam v devět hodin přijdeme, odkud v pět hodin odejdeme a do dalšího dne nám za žádných okolností nikdo nezavolá, abychom se nepodívali na nějaký zádrhel, který „hoří“.

To jsou ale věci, které start-up sám o sobě uvádí. Co když ale některá fakta o práci zatají? Ne každý z nás má odvahu se na work-life balance zeptat při pohovoru a ne vždy je to taktické (druhá strana si naši otázku může vyložit tak, že se nechceme práci příliš věnovat). Pomoci nám v tom mohou recenze zaměstnavatelů na serveru Atmoskop.cz nebo Glassdoor.com (především u mezinárodních společností). Ne všechny recenze jsou samozřejmě aktuální a ne ve všech odděleních panuje stejná atmosféra, ale jako vodítko to určitě může posloužit.

Nakonec zjistíte, že start-up, kam se chystáte poslat CV nebo ukázku kódu, vypadá přívětivě a na pohovoru si plácnete. Podepíšete smlouvu a začnete ve start-upu pracovat. Do práce se těšíte a říkáte si, jakou máte skvělou práci. Pak ale narazíte na první problémy…

2. Na pracovišti: Buďte konstruktivní.

Problémy na pracovišti se nejspíš nevyhnou nikomu z nás, a to ani tehdy, když svou práci opravdu milujeme. Možná je to věčná fronta u kávovaru, v které strávíme víc času než nad některými úkoly. Nebo příliš dlouhé porady, které nás zdržují od práce. Nebo naopak příliš krátká setkání, kvůli kterým nevíme, jak máme problém vyřešit. Anebo máme pocit, že je na nás všeho příliš, nikdo naší práci nerozumí, a vůbec máme všeho až po krk.

Dobrá zpráva je, že každý problém má nějaké řešení. Jak ho ale najít?

Nejprve potřebujeme zjistit, jestli ho můžeme vyřešit my sami. Pokud je u kávovaru ráno fronta, udělám si kávu později, kdy už v kuchyňce nikdo postávat nebude, díky čemuž budu mít víc času na práci. Možná není problém v dlouhých poradách, nýbrž v mé prokrastinaci. A pravděpodobně jsou porady krátké prostě proto, že se nikdy na nic nedoptávám, kvůli čemuž si pak zoufám, protože nevím, co mám dělat.

Někdy se ale prostě stane, že i když se sebevíc vynasnažíme zádrhel vyřešit, stejně s ním nepohneme. Pak přichází na řadu rozhovor s někým, kdo tento problém vyřešit může, například s nadřízeným.

Určitě bychom neměli být útoční a naopak bychom měli problém konstruktivně popsat.

A ideálně sami navrhnout nějaké řešení. Třeba by stačilo dát do kuchyňky další kávovar nebo nabídnout zaměstnancům další nápoje (například čaj nebo minerálku), aby se fronta rozmělnila. Nebo by se jedna velká porada dala rozdělit na několik menších, přičemž na některé by chodili jen ti, kterých se dané téma týká, případně můžeme některé úkoly a informace zapisovat do Trella nebo je rozesílat v interním newsletteru.

Výhoda malých firem, včetně těch začínajících, je ta, že je jednodušší v nich změnit pravidla.

Narozdíl od těch středních a velkých. Je ale lepší s řešením neotálet – jednak proto, že nám problém může narůst přes hlavu, jednak proto, že postupem času se může společnost rozrůst tak, že to už možné nebude.

Někdy může být upozornění na problém strategií, jak dosáhnout úplně jiného cíle. Jak píše konzultant Dušan Jarkovský alias Yuhů, ti, kteří ve skutečnosti žádají svého nadřízeného o zvýšení platu, ho mohou požádat o nalezení pomocníka, jelikož mají práce nad hlavu. Nadřízený jim pak zvýší plat a rozšíří náplň práce – nebo jim alespoň pomocníka sežene, tudíž nebudou muset hrát za málo peněz co nejvíc muziky.

Samozřejmě, ne vždy nám kolega nebo nadřízený řešení schválí, ale i drobný kompromis můžeme brát jako vítězství. I proto má smysl se ozvat – když nic neřekneme, šance na změnu bude pramalá, ale když ano, pravděpodobnost změny vzroste.

3. Mimo pracoviště: Najděte si zábavu mimo práci.

Někdy prostě stačí člověku takzvaně vypnout a pustit problémy z hlavy. Samozřejmě, pokud si budeme pořád dokola říkat: „Nemysli na práci!“, dopadne to úplně stejně, jako kdybychom si říkali, ať nemyslíme na růžového slona.

Nejlepší je najít si takovou zábavu mimo práci, která nás odreaguje. Někdo, kdo má sedavé zaměstnání, se chodí po práci proběhnout do parku nebo si zaplavat v bazénu. Pokud děláme práci, při které příliš nepřicházíme do kontaktu s lidmi, možná pak oceníme posezení v hospodě nebo čajovně s přáteli.

Ať už si ale vybereme jakoukoliv aktivitu, měli bychom se na ni těšit a nebrat ji jen jako další povinnost. Jinak hrozí, že ji časem opustíme nebo budeme ještě vyčerpanější.

Co když to stejně nepomůže?

Někdy se stane, že i když vynaložíme veškeré úsilí, problémy nevyřešíme a situace se nijak nezmění. Potom nastává otázka: Co s tím?

Asi se nevyhneme myšlence, jestli by nám jinde nebylo lépe. Není to žádné tabu a v dnešní době, kdy mladí zaměstnanci střídají práci častěji než starší generace, se na nás nikdo nebude dívat skrz prsty za to, že se nezávazně zúčastníme výběrového řízení jinde. (Nicméně dokud místo nezískáme, je lepší o tom ve stávající práci pomlčet.) Může se dokonce stát, že pokud náš nadřízený uvidí, že se chystáme odejít za lepší nabídkou, sám se pokusí si nás udržet. Záleží ovšem na tom, jak silná je naše pozice a jak moc jsme pro firmu nepostradatelní.

Někdo se zase rozhodne zůstat. Nemusí to být nutně kapitulace; uvážíme-li, že se start-upy mění, je možné, že za půl roku nebo za rok bude situace na pracovišti vypadat úplně jinak, tudíž se problém možná vyřeší sám od sebe.

Jak se vám článek líbil?

0

Praktický

0

Inspirující

0

Zábavný

0

Nic moc