Menu

Už si ani neškrtnou! Připraví automatická oprava stylistiky korektory o práci?

Technika jde dopředu a s ní i kontrola textu. Krom “obyčejné” kontroly pravopisu nabízí některé produkty i opravu stylistiky, například hledání vhodnějších slov. Stanou se později korektoři přebytečnými? Nebo si máme přece jen v týmu ponechat člověka, který nám ohlídá psané výtvory?

Už si ani neškrtnou! Připraví automatická oprava stylistiky korektory o práci?

“Ďekujeme za ýmejl a budeme se brzi těšit navyděnou.” Smysl tohoto sdělení sice pochopíme, ale druhá strana na nás nejspíš udělá špatný dojem, jelikož se jedná o větu plnou hrubek. Právě proto, aby oficiální komunikace firmy navenek (ale i dovnitř) působila reprezentativně, bývají součástí jejích interních či externích týmů takzvaní korektoři. Ti mají samozřejmě na starost nejen kontrolu veškerých i a y, s i z, malých a velkých písmen, ale leckdy i stylistiky neboli způsobu, jakým jsou věty poskládány.

Korektor není kopík

O tom, jak takové kontroly vypadají v praxi, se můžeme dočíst například na blogu copywritera Romana Věžníka v textu Ko-co-co-dák. Korektura, copyediting, nebo copywriting? Pravopisná kontrola nám zkontroluje pouze pravopis, ale už nám nepředělá věty, které by nám svojí stavbou a výběrem slov zkazily známku ze slohu.

Na druhou stranu, i když si necháme zkontrolovat stylistiku, pořád to neznamená, že můžeme vypustit svůj výtvor do světa. Podívejme se na příklad z textu:

“Záleží jen na vás, zda si kávu připravíte v aeropressu, v moka konvičce nebo ji přefiltrujete. My doporučujeme vyzkoušet french press, díky němuž nejlépe vynikne chuťový potenciál a v kávě zůstane maximum původní chuti. Zamilujte se do výrazné chuti hořké čokolády sušených meruněk a karamelu.”

Gramaticky to sice v pořádku je, pravopisně i stylisticky také, ale text kávu nejspíš neprodá, jelikož je dlouhý a zákazník v půli popisku čtení vzdá. Snad právě proto bereme korektury spíše jako třešničku na dortu než jako gró práce s textem. Ba co víc, počítačové programy zaměřené na kontrolu pravopisu se čím dál víc zlepšují.

Zázraky moderní techniky

Aplikace Microsoft Word už nepřehlédne větu “To my nevadí” (alespoň ve verzích 2007 a později), i když slovo “my” existuje, jelikož z kontextu vyplývá, že se tam nehodí. A pokud jste ve škole zápasili s nedostatkem synonym (slov podobného významu), určitě oceníte i kontrolu stylistiky. Tu nabízí program Grammarly (dostupný pro Google Chrome), zatím bohužel jen v angličtině, ale se synonymy v češtině vám pomůže alespoň program ClaroRead.

A aby toho nebylo málo, existují programy, které za vás dokončí větu, dokonce i napíší celou esej, když jim poskytnete zadání! Nabízí se tedy otázka: Mají korektoři v dnešní době vůbec smysl?

Umí počítač psát čárky?

Vraťme se zpátky k vymoženostem, které moderní technika nabízí, respektive k tomu, jak automatická kontrola pravopisu funguje. Ten nejjednodušší program, tedy například starší verze Wordu, pracuje s databází slov (často i ve vyskloňovaných a vyčasovaných variantách), a pokud takové slovo nezná, podtrhne ho nebo na něj jinak upozorní.

Když tedy napíšeme větu: “Běžně začínáme pracovat v 8:00, vyjímečně v 7:30“, systém na nás začne křičet, že ve slově “vyjímečně” máme chybu, protože správně je “výjimečně”. Na druhou stranu, větu: “Poslal jsem vám správu” nechá být, protože slovo “správa” existuje, nicméně neznamená sdělení, které někomu posíláme, nýbrž nějaké řízení či obhospodařování (např. státní správa).

Čeština je ovšem jazyk velmi bohatý a můžeme v něm snadno tvořit nová slova takzvaným odvozováním. Taková slovíčka budou sice spisovná, ale protože je dosud nikdo nepoužil, i ten pokročilejší software je znát nebude a vyhodnotí je jako chybu. Tak se nám může stát, že nám neprojdou výrazy jako “dvaašedesátkrát” nebo “nejnezáviděníhodnější”.

O něco lépe na tom bude program, který už umí pracovat s celými větami. Ten nám dokonce i řekne, kam patří a nepatří čárky. Ale ani on však není všespásný. V některých případech potřebujeme znát kontext nebo dokonce rozumět probíranému tématu, abychom věděli, jestli čárka do věty patří, nebo ne. Příkladem jsou spojky “a” a “nebo”. Běžně před nimi čárky nepíšeme, ale existují výjimky:

  • Pokud používáme “a” ve smyslu “ale”.
  • Pokud používáme “nebo” ve smyslu “může platit jen jedna z variant”.

Jak píše bohemistka Klára Dvořáková v článku Schrödingerova čárka: “Schrödingerova kočka je živá(,) nebo mrtvá. Před otevřením krabice se věta píše bez čárky před “nebo”, po otevření pak s čárkou.”

Je “mokrá voda” vzrušující nebo zajímavá?

Dovede si počítač poradit alespoň se stylistikou? Ani tam to není jisté. “Textový editor shovívavě mávne kurzorem i nad situacemi, kdy užíváte více slov, než je nezbytně nutné,” píše copywriterka Markéta Haratická v prvním díle série Chyby, které vám Word neopraví na firemním blogu poradenské společnosti H1 a uvádí příklad takzvaných pleonasmů, tedy nadbytečných slovních spojení (například “magické kouzlo” –⁠ nejsou snad magická všechna kouzla?). Mezi další “prohřešky” patří také nekonzistentní pravopis některých slov, tedy užívání dvou variant jednoho slova v jednom textu, byť jsou obě správné.

Samozřejmě, můžeme namítnout, že očekávat takové věci od Wordu, alespoň v současnosti, je k ničemu. Nicméně ani ty programy, které se na kontrolu stylistiky přímo specializují, nejsou všespásné.

Předtím jsme si zmínili synonyma, tedy slova podobného či stejného významu. Avšak podobný neznamená totožný, a tak se může stát, že nám program sice navrhne slova s podobným významem, která se však do textu hodit nebudou.

Test serveru iDNES.cz se sice týkal anglicky psaného textu, ale podobný problém by se mohl týkat i českého, pokud by Grammarly existovalo i v češtině. Program navrhl změnit spojení “very interesting” (velmi zajímavý) na “enjoyable” (zábavný), “unusual” (neobvyklý) či “exciting” (vzrušující). Někdy se tyto náhrady dají použít, ale někdy ne; například velmi zajímavý kriminální případ těžko bude zábavný a velmi zajímavý školní předmět nemusí být vůbec neobvyklý.

A to nesmíme také zapomenout, že různí lidé znají a používají různá slovíčka. Malé děti mluví jinak než dospělí s doktorským titulem, nerodilí mluvčí češtiny mluví jinak než rodilí… Pravda, na tyto věci dohlíží copyeditor, nicméně je dobré někdy nepodlehnout pokušení dobře míněných rad techniky, která nás nabádá použít výraz, který cílová skupina nezná.

Jakých rad se tedy držet?

  • Korektury jsou nedílnou součástí procesu, při kterém vzniká text. Stejně jako samotné psaní, jeho editace i grafická úprava.
  • Při korekturách nám může výrazně pomoci technika, nelze ji ale brát jako všespásnou, protože počítač neví všechno a nemůže se poradit s kolegy.
  • Zkontrolovat si text po pravopisné a stylistické stránce má smysl hlavně u textů, na kterých nám velmi záleží a které si přečtou lidé “venku”.

Jak se vám článek líbil?

2

Praktický

0

Inspirující

0

Zábavný

0

Nic moc