14. 08. 2026
Michal zastává v BlueGhostu pozici COO a zažil přechod z původního způsobu fungování na projektové týmy. V rozhovoru se podíváme na to, co tahle změna znamenala v praxi, co vyřešila a jak proměnila každodenní práci lidí i fungování samotných projektů.
Jak dlouho už jsi v BlueGhostu a co teď máš na starosti?
V BlueGhostu jsem přes deset let a aktuálně mám na starosti hladký chod projektových týmů jako celků. Případně řeším urgentní záležitosti techničtějšího charakteru. Spadají pode mě také větší změny a reorganizace v rámci firmy.
Pamatuješ si moment, kdy jsi poprvé slyšel, že se budeme přeorganizovávat na projektové týmy? Co ti tehdy proběhlo hlavou?
Přece jen už je to nějaký pátek, co jsme to začali poprvé řešit, a bylo kolem toho poměrně hodně obav. Co mi přesně proběhlo hlavou, už si nepamatuju, ale viděl jsem v tom možnost, jak naši práci posunout o level výš.
Jak vypadal tvůj běžný pracovní den před přechodem? A jak vypadá teď?
Tohle je spíš otázka na vývojáře, těch se změna dotkla nejvíc. Pro mě se změnila hlavně agenda kolem plánování práce jednotlivých lidí.
Dříve jsem plánoval a snažil se vytvořit rozvrh pro celý tým – a úspěch byl, když byli všichni stejně naštvaní. Dnes se o plán práce stará projektový lídr a já do toho vstupuju jen v případě, že je projektový tým přetížený, nebo naopak nemá dostatek klientské práce.
Co bylo na starém způsobu práce nejvíc otravné – ne teoreticky, ale co ti fakt vadilo?
Hlavně frustrace lidí, kteří nedostali tolik prostoru, kolik by si jejich projekt zasloužil. A na druhé straně nespokojenost programátorů, kteří museli neustále přeskakovat z projektu na projekt, aby se všechno stíhalo.
Dá se najít moment, kdy jsi poznal, že nový model funguje jinak – třeba na konkrétním projektu nebo situaci?
Máme tu projekt, který má drive, ambice a chce se svým byznysem něco dělat. V minulosti ale nebylo dost kapacit na to, abychom se mu věnovali tolik, kolik by si zasloužil.
Projekt fungoval a běžel, ale moc se neposouval. Byly tu větší projekty, které si žádaly kapacity a na kterých bylo v danou chvíli naléhavější pracovat.
Po přechodu na projektové týmy si ale tento projekt v týmu našel nejen potřebnou kapacitu pro svůj běžný provoz, ale také prostor pro další rozvoj. Najednou se začal výrazně posouvat dopředu a dnes se závratnou rychlostí rozšiřuje do Evropy.
Změnilo se něco v tom, jak dobře znáš projekt, na kterém teď děláš, ve srovnání s dřívějškem?
Opět je to otázka hlavně pro vývojáře. U nich je ten rozdíl dobře vidět, protože už si nemusí pamatovat deset projektů tak, aby na nich byli schopní kdykoliv pracovat. Stačí jim dobře znát třeba tři projekty, na kterých chtějí věci skutečně posouvat a zlepšovat.
Máš teď pocit, že víc ovlivňuješ kvalitu a termíny, na kterých pracuješ?
Tady by asi lépe odpověděl projektový manažer. S projektovými týmy má ale projektový manažer možnost rozhodovat o tom, jak tým svůj čas investuje, a to má samozřejmě přímý dopad na projekty.
Dříve se na projektech dělalo hlavně to, co bylo nutné. Údržba měla často přednost před rozvojem. Dnes se mnohem víc dostává právě na rozvoj a údržba se stává jeho přirozenou součástí. A ono to prostě funguje.
Cítíš rozdíl v tom, jak se ti teď tým vede, případně jak jsi vedený?
Určitě je to rozdíl. Dříve se plánovalo centrálně a po vydání plánu byli všichni stejně naštvaní – pokud to tedy bylo spravedlivé. A moc se s tím nedalo dělat.
Dnes si práci řeší projektový tým sám a nastavuje priority tam, kde jsou skutečně potřeba. Hlavně o nich rozhoduje tým společně s klientem. Není tam žádná nadřazená centrální plánovací entita, která všechny spravedlivě naštve.
Je něco, co ti nový model paradoxně vzal – něco, co ti na starém způsobu chybí?
Nový model je o něco větší zápřah pro projekťáky. V roli projektového manažera je tedy trochu méně volna a více zodpovědnosti – ale podle mě jen do chvíle, než se tým sehraje natolik, že se dokáže zastoupit i projekťák a nikdo nepozná, že se něco změnilo.
Takže bych spíš řekl, že mi nový model nic zásadního nevzal. Naopak mi dává příležitost posunout se zase o kus dál.
Co bys řekl někomu, kdo teď nastupuje do projektového týmu a neví, do čeho jde?
Nikdy jsi neměl tak velkou příležitost ovlivnit, na čem a jak budeš pracovat. Nenech si tu šanci uniknout a najdi si v projektovém týmu místo, které ti nejlépe vyhovuje a kde tě to bude bavit. Protože pak budeš spokojený nejen ty, ale i tým s tebou.
Je něco, co bys na tom ještě posunul dál?
Výzev, které budeme muset překonat, je před námi ještě spousta. Za mě je ale důležité, že projektové týmy dávají možnost posouvat se jak samotným projektům, tak lidem v týmech.
A kam bych to posunul dál? Asi hlavně v oblasti sdílení know-how mezi jednotlivými týmy. Tím, že pracuješ primárně v rámci svého projektového týmu, totiž trochu ztrácíš kontakt s ostatními. Pořád jsou to tvoji kolegové, ale sdílení zkušeností je složitější.
Částečně je to i tím, že těch zkušeností a znalostí vzniká v jednotlivých týmech mnohem víc než dřív v jednom velkém týmu. A právě jejich efektivní sdílení je podle mě jedna z dalších věcí, na kterých můžeme pracovat.
Přechod na projektové týmy pro nás tak nebyl jen změnou v tom, kdo komu plánuje práci. Přinesl větší samostatnost, bližší vztah k projektům a víc prostoru rozhodovat o tom, kam investovat čas a energii. S tím přichází i větší zodpovědnost – a nové výzvy, třeba v tom, jak zkušenosti z jednotlivých týmů dostat zase zpátky k ostatním.
Projektové týmy proto nebereme jako hotový model, který jsme jednou nastavili a máme splněno. Spíš jako způsob práce, který se dál vyvíjí spolu s projekty i lidmi uvnitř BlueGhostu.
A možná právě to je na celé změně nejdůležitější: místo snahy rozdělit omezený čas co nejspravedlivěji mají týmy větší možnost rozhodovat, co dává smysl udělat – a skutečně to posunout.
Láká tě si koncept projektových týmů vyzkoušet na vlastní kůži? Mrkni na naše otevřené pozice a třeba se potkáme v jednom z nich.
