28. 08. 2026
V minulém díle Michal Zíma popisoval, co přechod na projektové týmy změnil v každodenním fungování BlueGhost. Tentokrát se s naším CEO Pavlem Weberem vracíme k tomu, proč jsme po třiadvaceti letech změnili způsob skládání týmů, co nám nový model přinesl a proč dnes klientům nabízíme spíš sehraný tým než jednotlivé hodiny kapacity.
Pavle, pojďme úplně na začátek. Jak to u nás fungovalo dřív a kdy sis začal říkat, že už to není ono?
Dřív jsme skládali tým pro každý projekt zvlášť a jeho složení se v čase měnilo. Projekťák nad tím vlastně neměl moc kontrolu. Nemohl ovlivnit ani kvalitu, protože ta závisela na tom, jaký mix lidí zrovna dostal, ani termín.
Když lidi „plavali“ mezi projekty, neměli moc ownership ani jasný cíl. Člověk navíc nevěděl, jestli na projektu bude pracovat ještě za měsíc. A to ho samozřejmě nemotivuje projekt dál rozvíjet. O věc se člověk stará jinak, když je „moje“, než když je „společná“.
Fungoval u nás taky každopáteční traffic management, kdy jsme třicet lidí přiřazovali na projekty, které bylo potřeba udělat. Na některé projekty se prostě nedostalo a pak jsme s tím měli problém u klientů. Dneska už tenhle systém neběží. O přiřazení práce rozhoduje projekťák sám, a když něco nestíhá, řekne to rovnou.
Když jste se rozhodovali přejít na projektové týmy, co sis od toho nejvíc sliboval?
Hlavně lepší týmovost. Chtěl jsem, aby to byla pětičlenná úderná jednotka, na kterou se člověk může v „boji“ spolehnout.
Pak samozřejmě lepší plánování práce. Standupy a alokace v pěti lidech jsou o dost efektivnější než ve třiceti. A chtěl jsem taky umět klientům říkat termíny, které opravdu dodržíme. Je to jako u truhláře – radši řekne, že to bude hotové za půl roku, než pak půl roku nezvedá telefon.
Slíbil jsem si od toho i lepší výběr nových lidí a onboarding. Tým si řekne: „Tohohle bereme, bude to skvělá posila.“ A protože si ho vybral sám, má pak větší motivaci mu pomoct, aby uspěl.
A důležité jsou pro mě i pravidelné retrospektivy. Aby si tým každý měsíc dokázal říct, co bylo za houby a jak to příště udělat líp, ale taky co se povedlo a chceme to zopakovat.
A když se na to podíváš dneska, co se díky tomu změnilo v každodenní práci?
V třicetičlenném týmu vznikaly časové prodlevy, které nás stály čas i peníze. V menším projektovém týmu je řešení mnohem flexibilnější.
Vzniká tam větší znalost projektu, lepší zastupitelnost a hlavně vyšší odpovědnost za celý projekt. Tým sám hledá, jak co nejvíc ušetřit práci a hodiny. A týmy se mezi sebou přirozeně předhánějí v efektivitě, protože každý je soutěživý a chce dosáhnout co nejlepšího výsledku.
Pomohlo nám to i s agentic developmentem – chtěli jsme přesvědčit programátory, aby začali používat Claude pro programování. Díky té transformaci nám to šlo mnohem líp, protože některé týmy na to už byly připravené.
A je potřeba říct, že neděláme vibe coding, ale agentic development. Je v tom lidská kontrola a jsme schopní ručit za kód, který vznikl i s pomocí AI.
Na druhou stranu, bylo něco, co tě po změně překvapilo nebo nefungovalo tak hladce, jak sis představoval?
Haprovaly feedbacky. Když jeden člověk spolupracoval na různých projektech s různými lidmi, bylo příšerně pracné je vůbec sepsat.
V agenturním prostředí je navíc dost stresu – řešíme termíny, budgety, ad hoc požadavky. To je součást práce, protože pro klienty děláme věci na míru. Ale v takhle stresujícím prostředí je potřeba umět si říkat upřímnou zpětnou vazbu, aby to lidi zbytečně nefrustrovalo.
V projektových týmech je tohle mnohem jednodušší. Feedback si navzájem dává jen pět šest lidí v daném týmu.
Zlepšila se i spolupráce mezi backendem a frontendem. Když se lidi v týmu znají, domluví se a sehrají si to, funguje to mnohem líp než dřív.
Když se od toho interního fungování posuneme směrem ven – co se přechodem na projektové týmy vlastně mění pro klienta? V čem podle tebe pozná rozdíl oproti tomu, jak BlueGhost fungoval dřív?
Je tam daleko vyšší spolehlivost, co se týče termínů, budgetů i kvality práce. Týmy jsou sehrané, dodávají úpravy rychleji, mají silnější ownership a jsou mnohem proaktivnější v nápadech a podnětech.
Z pohledu klienta tenhle přístup vnímám jako obrovskou výhodu.
A promítá se to nějak i do toho, co dnes klientům nabízíte?
Ano. Teď nabízíme „tým“, ne jen „kapacitu“.
Dřív se klienti často ptali, kdo pro ně bude dělat, protože jsme museli tým skládat naslepo ještě předtím, než projekt vůbec začal. Dneska mají mnohem jasnější představu, v jakých rukou jejich projekt skončí.
A jak vlastně dnes rozhodujete o tom, který tým si vezme který projekt? Má každý tým něco trochu jiného, nebo jsou postavené podobně?
Týmy jsou postavené vyrovnaně. Některé ale mají větší projekty, které jim postupně rostly, a tím pádem byly nucené nabírat další lidi.
Úzkým místem je projektový manažer, který nejvíc komunikuje s klientem. To sebere hodně času i budgetu. Druhé úzké místo je programátor, který musí věci dodat v daném termínu.
Když mají programátoři méně práce, zapojují se do dynamické projektové práce a tím si připravují práci i pro sebe do budoucna.
A funguje i vzájemná inspirace mezi týmy. Nemusí se všechno vymýšlet centrálně.
Když už ten model nějakou dobu funguje, vidíš na něm něco, z čeho máš naopak trochu obavy?
Bojíme se nižší propustnosti projektů v rámci týmu. Je to jako autobus pro třicet lidí – kolik lidí se do něj vejde navíc oproti pětimístnému autu, do kterého už nikoho dalšího nenacpete.
Řešíme to už teď. Otevíráme nový projektový tým, protože do stávajících se nové projekty už nevejdou.
Zatím ale úplně nevíme, čím začít. Jestli nejdřív najmout lídra, nebo programátory, kdo koho má hlavně vybrat. A zároveň to pořád musí být plnohodnotná součást BlueGhost.
Když nabereme nový tým „z ulice“, bude těžké ho začlenit do naší kultury.
A kdybychom se potkali za rok, podle čeho poznáš, že tohle rozhodnutí opravdu fungovalo? Co bys chtěl vidět?
Slibujeme si od toho vyšší produktivitu práce a vyšší konkurenceschopnost.
V tendrech budeme schopní podávat lepší a konkurenceschopnější nabídky, protože týmy už mají zkušenost a umí projekty dobře nacenit. Díky tomu očekáváme příliv nových projektů, protože budeme schopní nabídnout skvělé řešení, ve skvělých termínech a se skvělými referencemi.
A to je vlastně ten hlavní důvod, proč to celé děláme.
Po třiadvaceti letech jsme tak změnili způsob, jakým BlueGhost skládá lidi kolem projektů. Menší a stabilní týmy nám dnes umožňují lépe plánovat, spolehlivěji odhadovat termíny a být klientům konkrétnější v tom, kdo bude na jejich projektu pracovat.
Zároveň tím ale vznikají nové otázky – jak týmy dál rozvíjet, kdy otevřít další a jak zachovat to, co na nich funguje, i s růstem BlueGhostu.
Láká tě poznat jeden z našich týmů zevnitř? Mrkni na naše otevřené pozice a třeba se potkáme. Budeme se těšit!
