Menu

Prototyp on-line aplikace: Nutnost, nebo drahý rozmar?

Prototypování nemusí být jen nákladným vrtochem UX desingerů. Někdy jde o klíčovou fázi návrhu aplikace. Kdy se vyplatí a jak na něm lze ušetřit?

Kdy je využití interaktivních prototypů OK a kdy zrovna nejsou na místě?
Kdy je využití interaktivních prototypů OK a kdy zrovna nejsou na místě?

Představte si věrnou napodobeninu automobilu. Můžete si vyzkoušet, jak se otevírají dveře nebo jestli v sedadle řidiče pohodlně dosáhnete na pedály. Vše je prakticky k nerozeznání od skutečného vozu, schází „pouze” motor. Právě automobilový průmysl je ukázkovým příkladem používání prototypů, testovacích modelů napodobujících reálný produkt.

Využívání prototypů (neboli prototypování) se stává součástí výrobních procesů tehdy, když opravdu záleží na perfektním výsledku. Tak se stalo, že například společnost Disney údajně investovala kolem miliardy dolarů do prototypování při zdokonalování svých zábavních parků Disneyland. Také při navrhování webů, e-shopů a on-line aplikací se s nějakou formou zkušebního modelu pracuje téměř vždy.

K čemu slouží prototypy aplikací?

V modelovém případě si můžeme představit nově vytvořený e-shop. Majitel si chce ověřit, jak se zákazníci budou orientovat na nových stránkách, a proto se rozhodne přistoupit k uživatelskému testování. Na jeho základě například zjistí, že lidé mají problém odstranit objednané zboží z košíku. V případě už naprogramovaného a nakódovaného e-shopu to v této fázi znamená, že by bylo záhodno e-shopu upravit uživatelské rozhraní a následně jej znovu programovat a kódovat.

Pokud ale vývoj projektu zahrnuje interaktivní html5 maketu věrně reflektující výslednou podobu webu, dají se taková rizika snáze eliminovat. Jedná se o simulaci, která umožní odhalit případné zádrhely ještě předtím, než grafik odešle svou práci ke zpracování ostatním vývojářům. To může ušetřit značné prostředky, které by si jinak kompletní vývoj projektu s nevhodně navrženým UX rozhraním vyžádal.

Podobně jako v případě akceptačního testování poslouží interaktivní prototyp i jako snáze pochopitelná náhrada běžné textové specifikace, která jinak bývá součástí zadání projektu. Namísto zdlouhavého slovního popisu si zadavatel prokliká prototyp a vše si lépe představí. Na prototypu může agentura postavit atraktivní prezentaci, kde názorně ukáže, co, kde a jak bude na dokončeném webu fungovat.

Když není na maketu, pomůže papír

Jedním z nejefektivnějších způsobů prototypování je interaktivní wireframe, kdy se jednotlivé drátěné modely vzájemně propojí v jednoduché aplikaci. Nejsou tedy oddělené, jako tomu bývá v případě běžných wireframů určených pro prezentaci, ale uživatel si je může proklikat a lépe si představit jednotlivé procesy. Vzhled stránek se příliš neřeší, proto je tento způsob poměrně výhodný z hlediska časové investice designéra.

To se nedá říct o takzvaných High-Fidelity prototypech (česky „vysoce přesné prototypy”), které věrně imitují výslednou podobu produktu včetně funkcionalit nebo grafiky. Jednoduché weby by mohly být v podstatě celé postaveny jako high fidelity protopy, aniž by to běžný uživatel dokázal rozpoznat – jediný rozdíl je v absenci práce kodéra. Pro tvorbu takové makety není nutná znalost jazyka html, který za návrháře generuje prototypovací software jako Sketch, InVision nebo Axure RP.

Naopak nejjednodušší metoda prototypování není interaktivní vůbec a běžně se používá v samotném počátku tvorby webu. Základní rozvržení stránek se jednoduše znázorní na papírech s načrtnutím všech důležitých prvků a rozvržením struktury stránek. Papírová metoda je rychlá, levná a ideální pro týmové porady. Na rozdíl od názorných interaktivních postupů ale má své limity v odhadu výsledku a neumožňuje dostatečné uživatelské testování.

Vyplatí se prototypovat?

Prototypování a testování pomocí interaktivní html5 makety má vždy své přínosy. V reálném světě plném časových a finančních omezení je však nasnadě otázka, zda se náklady spojené s přípravou prototypu vyplatí. Investovat do něj se hodí hlavně u rozsáhlejších webů, kde je větší pravděpodobnost chybovosti a omylů pramenících z přílišného zanoření do projektu a ztráty „nezávislého oka”. Stejně tak je na místě tvořit maketu a testovat v případech, kdy se jedná o kritické funkce systému, vysoce navštěvované weby a aplikace nebo další nástroje, kde je hodně v sázce. V ostatních případech stojí použití prototypů spíše za zvážení.